Léčitelka

Lenu Pinkasovou znám téměř pět let. Jezdím k ní nebo ona za mnou, často si povídáme o jejím životě, způsobu léčení, jasnovidnosti avizích budoucnosti. Zaskočila mě její předpověď povodní v Čechách, které posléze přišly. Překvapila mě skromností a touhou pomoci každému potřebnému. Před časem zvažovala nabídku na léčení v Kanadě a také v Izraeli, kam ji zvali bývalí klienti. K mému překvapení je odmítla. Prohlásila, že žije v naší zemi a tady chce pomáhat lidem, kteří její pomoc potřebují, zvláště po černobylské katastrofě, která prý „zamíchala kartami zdraví“ obyvatelstva téměř celé Evropy…

DĚKOVAT JE TŘEBA BOHU

Leno, jednou jsi vyprávěla, že jsi léčila už jako dítě. Jak to bylo?
To je pravda. Moje babička, prababička i její matka byly léčitelky, podle rodinné legendy se naše rodina věnuje léčitelství po 17 pokolení. Už jako holčička jsem slýchala, že naše prabába v Petěrburgu léčila příslušníky carské rodiny, které otrávil Rasputin, aby si je pak k sobě připoutal záchranou života. Já jsem už v pěti letech viděla aury kolem lidí i zvláštní světlo, které mi vyzařovalo z prstů, když jsem sledovala babičku při léčení. Jednoduše jsem cítila, kdo je zdravý a kdo nemocný. U nemocných jsem věděla, zda se uzdraví, nebo ne. Od svých 12 let jsem začala pomáhat babičce při léčení dětí. Asi tak od 17 jsem si troufla na těžší nemoci u dětí, jako jsou psychické poruchy, pomočování, záněty středního ucha, ekzémy a alergie. Babička mi byla po celou dobu velkou oporou, radila a pomáhala mi. Od ní jsem se ozvěděla, jak pracovat s alergiemi, kdy léčit a kdy neléčit, jak diagnostikovat auru. I když už jsem sama rozpoznávala různé druhy alergií, babička mě kontrolovala, a dá se říci, že svým způsobem zkoušela.

Vzpomínáš si ještě na svého prvního dospělého klienta?
Ano, byla to 55letíá žena s rakovinou plic. Lékaři jí nedávali žádnou naději. Byla po operaci plic, plná metastáz, velice hubená, zhubla víc jak 40 kilo! První do čeho jsme se pustili, bylo energetické očištění jejího domu. Následovaly tři léčebné kúry, jako vždy u těžších nemocí, na což babička kladla velký důraz. Každá kúra znamená devět léčení bioenergií, pacient přichází třikrát týdně. Už běhěm první kúry se podařilo zlikvidovat polovinu rakovinových buněk v krvi a metastáz. Po třech kúrách, což bylo cca po 2,5 měsících, byla zdravá. Lékaři ji vyšetřovali, zkoumali jejíí krev a říkali že se stal zázrak.

To jsi měla velký úspěch!
Já to tak nevidím. Jsem vlastně jen jakýmsi prostředníkem vesmírné nebo, chcete-li, Boží energie, která mnou pouze prochází. Za vyléčení je vždy třeba děkovat Bohu. Ale začala jsem pak s ještě větší vírou léčit nemocné, kteří mě žádají o pomoc, a já cítím, že jim mohu pomoci. To poznám už při telefonním hovoru, kdy mi řeknou své jméno.

Jaké nemoci už jsi léčila?
Za ta léta snad už všechny včetně rakoviny, leukémie, AIDS, cukrovky, roztroušenou sklerózu, vředy a záněty, šedý i zelený zákal či skřípnuté nervy na páteři...

MODLITBY MAJÍ NESMÍRNOU SÍLU

Leno, říká se o tobě, že jsi i jasnovidka. Co je na tom pravdy?
Na dálku kontroluji, zda nemocný žije v energeticky čistém prostředí. Vidím také události, které se staly i které se teprve stanou… Pomáhám si tarotem, aby práce s klientem byla komplexní a přesnější.

A co tvé vize budoucnosti?
Před povodněmi jsem se ti svěřila s tehdejší vizí, které se moji známí smáli. Často se mě lidé ptají i na dění ve světě a politické vize. Vše, co se děje uu nás i ve světě, záleží zejména na politicích, kteří by se měli snažit vždy diplomaticky dohodnout v zájmu míru a řádu nejen planetárního, ale i vesmírného. Uvědomovat si svou odpovědnost i s karmickými důsledky. To by se věci okamžitě změnily k lepšímu. Stejné je to s přírodou. Dává nám najevo, že už nemůže unést zatížení, které způsobujeme. Člověk se snaží přírodu ovládnout místo toho, aby se naučil žít v souladu s ní.

Co s tím můžeme dělat my, obyčejní lidé?
Nejúčinnější jsou modlitby. A láska, která je největší silou ve vesmíru! Lidé by také měli zménit své priority. Konzumní společnost, která na jedné straně drancuje přírodní zdroje, na druhé nechá trpět, hladovět a umírat miliony chudých, není určitě to nejlepší. Jedno indiánské přísloví říká: 
Přírodu nedědíme po předcích, ale máme ji jen vypůjčenou od svých vnuků. Každý by měl začít sám u sebe, nemusí čekat, co na to ostatní.

PŘÍBĚHY NAPSANÉ ŽIVOTEM

Požádal jsem Lenu o zajímavé příběhy z její práce. Má jich hodně, vybrali jsme čtyři:

l. Na pozvání známého lékaře jsem jela do Prahy vyčistit jeho ordinaci, ve které se necítil dobře. Měl pocity úzkosti, únavy a celkové vyčerpanosti. Když jsem do ordinace vstoupila, viděla jsem jakoby průzračný film: hromadný hrob, do kterého osoby zahalené rouškami, ve vysokých botách a dlouhých rukavicích, házely položivé lidi, kteří hned umírali. Jako by mi někdo našeptával, že šlo o mor v 16. století. Nemocnice, kde jsme byli, byla postavena začátkem 20. století. Ten lékař pak zjistil, že na tom místě byl skutečně společný hrob a nedaleko dokonce stál tzv. morový sloup.

ll. Jindy jsem přišla s manželem ke známým na návštěvu. Při překročení prahu toho domu jsem ucítila, jako y za mnou stála duše člověka. Řekla jsem známým, že tam někdo zemřel násilnou smrtí a jeho duše prosí, abychom mu pomohli dostat se z tohoto světa tam, kam ona patří. Později se potvrdilo, že šlo o mladého muže, kterého ubili sekerou vzdálení příbuzní a zakopali ho ve sklepě za to, že je údajně udal.

lll. Známá si postěžovala že špatně spí a má pocit, jako by v domě ještě někdo byl a chodil po půdě. Sotva jsem vešla na dvůr, hned jsem ucítila dušičku. Řekla jsem známé, že tam byl tak před 150 lety zabit muž. Měl dva nevlastni syny, kteří ho nenáviděli, protože ubližoval jejich matce, moc pil a tloukl ji. Synové ho shodili z lešení, když opravovali střechu. Vše je zapsáno ve vesnické kronice.

lV. Přijeli za mnou klienti ze Švýcarska a ukazovali různé fotky ze svého kraje. Jedna mě velice zaujala. Na skále je socha Panny Marie, opodál kříž. Já jsem z té fotografie vyčetla, če zde ve 12. století stál hrad, ve kterém žili bohatí šlechtici. Muž majitelky hradu poštval proti lidu vojáky. Lidé pak v noci hrad vypálili a všechny obyvatele zabili. Po nějakém čase se hrad rozpadl a na tom místě se každý rok zjevuje Panna Marie. Ti známí pak zjistili, že se tak stalo.

"V prvních třech příbězích mne lidé požádali o pomoc. Poslala jsem „bludné“ duše tam, kam patří, a lidé se zde opět cítí dobře. Jsem připravena pomoci každému, kdo to bude potřebovat, ať už jde o léčení či energetické čištění obydlí. Cítím to jako své poslání,“ říká Lena.

ZKUŠENOSTI PACIENTŮ

Následující výpovědi zveřejnili Lenini pacienti na videu:

Milan V. (České. Budějovice)
Měl rakovinu prostaty. Léčil se u lékařů, poté absolvoval tři kúry u Leny. Od té dobyn emá žádné problémy a velmi se mu také zlepšila funkce žil na obou nohách.

Paní Eva

Léta trpěla se žaludkem, většinou na jaře a na podzim. Už po jedné kúře u Leny je v pořádku.

Jaroslav J. (Hluboká nad Vltavou)
Měl cukrovku. Z hodnot mezi 8-16 klesl cukr po přeléčení u Leny na 4,6.

Pavel T.
Měl velké problémy s pátří. Mohl to být i zánět míchy. Bolest mu vystřelovala do nohy, že na ní nemohl ani stát. Lékaři doporučovali operaci, kterou odmítl. Jeho známému Lena pomohla, proto ji také vyhledal. Absiolvoval čtyři kúry a cítí se po nich náramně dobře. Tvrdí, že je schopen kdykoliv udělat přemet a cítí se v pohodě.

(Převzato z měsíčníku Meduňka 6/2005, autor: Miloš Matula)